Záměna nemrznoucí směsi, která způsobí prasklé trysky

Kromě samotné výměny je důležité vědět, že interval výměny není univerzální. Obecně platí, že filtr by se měl měnit alespoň jednou za rok nebo po ujetí přibližně 15 000 kilometrů. Pokud ale jezdíte často v prašném prostředí, v dopravních zácpách nebo v oblastech s vyšším znečištěním, bude nutné měnit jej častěji – klidně každých 10 000 kilometrů. V zimních měsících může být filtr namáhán více kvůli vlhkosti a chemikáliím ze silnic, v létě zase kvůli pylu a prachu. Nejlepší je kontrolovat filtr vizuálně při každé sezónní výměně pneumatik – pokud je tmavý, znečištěný nebo cítíte zápach, nečekejte a vyměňte ho dříve.

Odstraňte prach a nečistoty dřív, než začnete s vlhkým čištěním Suchá fáze je naprostý základ. Vysavač s úzkou štěrbinovou hubicí dosáhne i do nejzazších koutů mezi sedačkami a pod nimi. Nezapomeňte na textilní stropnici, která bývá častým opomíjeným místem. Pokud nemáte vysavač s nástavcem na čalounění, postačí kartáč s měkkými štětinami, kterým prach nejprve vykartáčujete a poté vysajete. Vyplatí se také sundat koberečky a vyklepat je venku. V této fázi se vyhněte jakékoli vlhkosti, voda by prach proměnila v bláto a vetřela ho hlouběji do vláken.

Čištění interiéru auta není jen o vysátí drobků a setření prachu z palubky. Pokud se pustíte do práce bez rozmyslu, snadno naděláte víc škody než užitku. Mastné skvrny na sedačkách, zaschlé zbytky nápojů v koberci nebo zašlá obrazovka infotainmentu si žádají odlišný přístup. Než sáhnete po prvním přípravku z regálu, zjistěte, z jakého materiálu je váš interiér vyroben. Jinak ošetříte látkové sedačky, jinak kožené čalounění a jinak plasty s měkkým povrchem.

Výměna kabinového filtru je běžně možná svépomocí, pokud víte, kde se filtr nachází. U většiny vozů je přístupný z interiéru – buď za přihrádkou před spolujezdcem, nebo pod palubní deskou. Nejprve si připravte nový filtr a podle potřeby i nářadí, například šroubovák nebo plochý plastový páčidlo. Než začnete, odpojte baterii, pokud výměna vyžaduje demontáž prvků s airbagy nebo elektrickými spoji. Dále si označte směr proudění vzduchu – na novém filtru je šipka, která musí ukazovat stejně jako na starém. Při vyjímání starého filtru si všímejte, jak je usazen, a zapamatujte si jeho polohu. Nikdy filtr nemačkejte ani neohýbejte – mohl by se poškodit a přestat těsnit.

Co ještě ovlivňuje spotřebu víc, než si myslíte? Třetím, často opomíjeným faktorem je zbytečný náklad. Každých 50 kilogramů navíc zvyšuje spotřebu přibližně o dvě až tři procenta. Vozíte v kufru věci, které nepotřebujete? Například zimní výbavu v létě, tašku s nářadím nebo staré knihy? Vyklidte kufr a zvažte, zda opravdu potřebujete střešní nosič. Pokud ho nepoužíváte, sundejte ho – i prázdný nosič zvyšuje odpor vzduchu a tím i spotřebu.

Plastové prvky palubky a dveří vyžadují šetrnější přístup. Klasické univerzální čističe mohou zanechat mastný film, na který se pak lepí prach. Vhodnější je přípravek na bázi vody nebo jemný roztok s kapkou saponátu. Naneste ho na mikrovláknový hadřík a povrch jemně otřete. U dotykových displejů nikdy nepoužívejte agresivní chemii ani hrubé hadry, mohli byste poškrábat ochrannou vrstvu. Stačí suchý mikrovláknový hadřík, případně speciální utěrka na displeje.

Úplně na konec si nechte ošetření kožených sedaček. Kůže potřebuje nejen čištění, ale i kondicionování, aby nepopraskala a zůstala pružná. Nejprve ji otřete vlhkým hadříkem a nechte oschnout. Poté naneste tenkou vrstvu balzámu na kůži a vmasírujte krouživými pohyby. Nechte působit podle pokynů výrobce a přebytek setřete suchým hadříkem. Nikdy nepoužívejte přípravky s obsahem alkoholu, vysušují povrch. Pokud si nejste jistí, vyzkoušejte přípravek na skrytém místě, například pod sedačkou.

Typickou chybou je ignorování topení trysek, pokud ho vůz má. Tyto trysky mají v sobě malé topné těleso, které se spouští při nízkých teplotách. Před zimou ověřte, že fungují – po nastartování motoru sáhněte na trysku, měla by být vlažná. Porouchaný ohřev se projeví až za mrazu, kdy je už pozdě. Pokud topení nefunguje, je nutné trysku vyměnit. Levnější alternativou je použít trysky s vyšším průtokem, které jsou méně náchylné k zamrzání, ale to je spíše nouzové řešení pro starší vozy bez vyhřívání.

Samotná kontrola je snadná: sejměte krytku ventilku, přiložte měřák nebo hadici kompresoru a vyčkejte, až se hodnota ustálí. Pokud je tlak nižší, dohustěte pneumatiku na požadovanou hodnotu. Pokud je naopak vyšší, vypusťte přebytečný vzduch. Po každé změně tlak znovu změřte, abyste měli jistotu, že je vše v pořádku. Nezapomeňte zkontrolovat i rezervní kolo, pokud ho vozíte — v případě defektu byste na něj nemohli spolehnout.